Nemoci provází lidstvo od počátku jeho bytí. Některé jsou nebezpečné a zákeřné, jiné méně...  

V tomto článku se zaměříme na jednu z těch nejnebezpečnějších. Latinský název zní ardor sedulus a nakažlivost je vyšší než např. u moru. Její zákeřnost je o to znatelnější, protože nenapadá jedince, ale většinou dvě a více osob. Velkým problémem této choroby je, že je v mnoha případech velmi špatně rozpoznatelná. Avšak existuje také celá řada očividných příznaků. Mezi hlavní patří nervozita, stydlivost nebo v opačném případě náhlé zvýšení ega.

Obecně můžeme u této choroby určit několik stádií:

1. stádium – tzv. „láska očí“: Jde o stav, kdy nemoc nutí jedince neustále pozorovat, sledovat či prohlížet si druhý subjekt (většinou opačného pohlaví). Toto chování je doprovázeno častým mrkáním, neustálým pohráváním si s vlasy, červenáním se a letmými úsměvy. Tento stav tzv. „zamilovanosti“ je prvním a zároveň posledním stádiem, které se dá ještě téměř vyléčit a nezanechává tak strašlivé následky jako stádia ostatní.

2. stádium – tzv. „oboustranné zalíbení“: Zde upadá pod vliv lásky také druhá osoba. Dva takto napadení jedinci ztrácí zájem o okolní dění a soustředí se pouze jeden na druhého. V blízkosti druhého pobývají co nejdelší čas a dochází zde k stále častějším fyzickým kontaktům, ať již dotekům nebo polibkům. Dalšími znaky je přizpůsobování se druhé, touto nemocí napadené osobě v mnoha směrech. Typickými jsou mimo jiné oblékání, poslouchání stejné hudby, oblíbení si nových volnočasových aktivit či koníčků nebo dokonce sjednocení názorů a postojů.

3. stádium – tzv. „těžká láska“: V této fázi se jedinec stává plnohodnotnou součástí života toho druhého. Projevuje se také sexuální aktivita (která se stává novým koníčkem mnohých nakažených), nastupuje také pocit závislosti na druhém, který se v některých případech může stát i reálným.

4. stádium – tzv. „doživotí“: V tomto posledním stádiu jsou již oba subjekty maximálně zasaženy chorobou. Následuje plánování společného soužití, oddělení se od svých rodin a založení rodiny nové. Některé osoby se nevyléčí už nikdy a nemoc láska končí teprve smrtí.

Pozoruhodné je, že navzdory své nebezpečnosti, přináší tato choroba jedinci pocit štěstí, spokojenosti, radosti a klidu. Prevence nebo léčba v podstatě neexistuje, neboť na tuto chorobu ještě nebyl nalezen lék. Jedinou možností, jak se vyhnout nákaze, je separovat se od ostatních osob, např. naprosté domácí vězení, pobyt na opuštěném ostrově aj.

(Zdroj obrázkov;https://inspirational-images.tumblr.com/)