Môj verný priateľ si tak obľúbil moju úvahu o Prahe, že ju preložil do Maďarčiny, aby sa s ňou podelil so spolužiakmi. Čo je prekvapujúce, že v inom jazyku zneli moje slová krajšie než som si myslela , že sú. Cením si, že si venoval čas na niečo také. Aj preklad je umenie. Ďakujem. Egy hűséges barátom olyannyira megkedvelte elméletemet Prágáról, hogy lefordította magyar nyelvre, hogy lehetősége legyen megosztani osztálytársaival. Ami nagyon meglepő számomra, mivel más nyelven szebbnek találtam a szavak csengését, mint gondoltam. Értékelem, hogy időt szakított egy ilyen fajta dologra. A fordítás is egyfajta művészet. Köszonöm. Neki szánva... Amikor egyedül vagyunk, és csak a falak meg a csend vesz körül, akkor végre akad egy kis időnk arra, hogy tiszta fejjel átgondoljunk mindent, ami el van rejtve a fejünkben. Sokszor magunk sem tudjuk, hogy valójában mi mindenről gondolkodunk addig, amíg el nem jön a csendes üresség pillanata. Olyan kérdésekkel kezdem,...

    Nemoci provází lidstvo od počátku jeho bytí. Některé jsou nebezpečné a zákeřné, jiné méně...   V tomto článku se zaměříme na jednu z těch nejnebezpečnějších. Latinský název zní ardor sedulus a nakažlivost je vyšší než např. u moru. Její zákeřnost je o to znatelnější, protože nenapadá jedince, ale většinou dvě a více osob. Velkým problémem této choroby je, že je v mnoha případech velmi špatně rozpoznatelná. Avšak existuje také celá řada očividných příznaků. Mezi hlavní patří nervozita, stydlivost nebo v opačném případě náhlé zvýšení ega.   Obecně můžeme u této choroby určit několik stádií: 1. stádium – tzv. „láska očí“: Jde o stav, kdy nemoc nutí jedince neustále pozorovat, sledovat či prohlížet si druhý subjekt (většinou opačného pohlaví). Toto chování je doprovázeno častým mrkáním, neustálým pohráváním si s vlasy, červenáním se a letmými úsměvy. Tento stav tzv. „zamilovanosti“ je prvním a zároveň...

  Ani neviem kde mám začať. Nie som prozaická duša, no dúfam, že Vás môj príbeh osloví. Všetko okolo nás sa začalo kopiť. Choroby, starosti, neštastie. Svoju vlastnú matku som ani nespoznávala. Chudla, nemala energiu a ja som sa na to už dlhšiu dobu nedokázala pozerať.   Pred siedmimi rokmi nám zomrel ocino a zároveň aj mamina najväčšia láska,a opora. Ostali sme len dve. Pri každej príležitosti som sa snažila jej niekoho nájsť, no ona len mávla plecom. Nikto sa jej nepáčil ani jeden nebol jej ideál. Je neskutočne vyberavá. Proste katastrofa! Sedem rokov bez lásky, bez človeka, ktorý vás podrží a ktorému zveríte aj tie najväčšie tajomstvá. Stop! Stop samote !  Tak, a začnem už svojím príbehom.  Jedného krásneho dňa ma začal ukrutne bolieť chrbát. Žiadne lieky mi nepomáhali, vôbec som nevedela čo mi je. Neostávalo nič iné, len navštíviť lekára, ktorý mi napokon predpísal rehabilitáciu. Kým sme s mamou čakali na...